JROCK OBSESSION

Sestava

• Tasuka "Tusk" Itaya - zpěv
• Ken - kytara
• Seiichi Iida - baskytara
• Eby - bicí

Bývalí členové

• Masami - bicí (odešel 1989)
• Yukihiro - bicí (odešel 1990, L'Arc~en~Ciel)
• Tetsu Kikuchi - bicí (odešel 1991)

Ve svém hudebním sebevzdělávání člověk naráží na skupiny, které specifické styly tvoří, ty, které v nich vynikají nebo je kombinují s jinými, či ty, které se jim v rámci vlastního vývoje, ať již k lepšímu nebo horšímu, postupně vzdalují. Pak ovšem existují skupiny, které se ve své jedinečnosti natolik vymykají, že je stejně obtížné je zaškatulkovat, jako je po prvním setkání s jejich tvorbou obtížné vymazat je z paměti.

Zi:Kill vzešli z té generace skupin, která se obecně řadí na roveň svatých relikvií, a příznivec japonského rocku, jež usiluje o patricijský statut v komunitách dálněvýchodním hudebním směrem orientovaných fór, by o nich měl přinejmenším vědět, a ten, kdo primárně pátrá po kvalitě, je buď už poslouchá nebo jejich muziku slyšel.

Jakkoliv tehdejší uznávaná forma vizuálního sebevyjádření převyšovala doktorovo hodné já vlasově zhruba o půlmetr a plus mínus pět vrstev oděvní formy či její části, a třebaže hlavní odstín líčidlové duhy byla u Zi:Kill černá, možná byste je ve tmě přehlédli, ale nehrozí, že byste je přeslechli, protože zpěvák má hlas, pro který by průměrné reprobedny potřebovaly alter-ega.

Zi:Kill bezpodmínečně patří začátek devadesátých let. Skupinu založili v roce 1987 kytarista Ken, z jehož hlavy a strun pochází většina písní Zi:Kill, a baskytarista Seiichi. Když se k nim přidali bubeník Masami a zpěvák Tusk, G-Kill (později Zi:Kill) byli na světě a 20. dubna 1988 měli v Meguro Rock May Kan svůj první koncert. V Tokiu a jeho okolí pak odehráli několik dalších a prodali pár desítek nahrávek živých vystoupení, kterými by dnes vzhledem k počtu vydaných kusů šťastlivec vydělal u sběratelů hudebních raritek na menší vilku.

Shin Sekai ~Real of the World~ je první z pěti vydaných alb a v počtu hmatem dostupných disků si o dvě nuly polepšilo. Tvorba Zi:Kill nesnese přímé zařazení do určitého hudebního směru, protože při svém čerpání z punku, darkwave, rocku i Visual Kei je eklektičtější než Cicero. V průběhu kariéry se skupina vyvíjela způsobem přirozeným pro dobré hudebníky, a každá deska je svou vlastní hudební knihou, ale všechny jsou v unikátní pevné vazbě výrazné basové linky, která je pro Zi:Kill typická.

Kromě vymykajícího se užití jiného nástroje, než rozječené kytary, frontmana, který co chvíli není na podlaze, a zpěváka, který nepřišel z konkurzu pro hymnu k filmu Vřískot nebo operu pro Ijáčka, je oblíbenou trivialitkou při pojednání o Zi:Kill fakt, že se v nich vystřídalo více bubeníků, než vizuálních stylů na Gacktovi. Masami odešel v květnu 1989 po poslední zastávce koncertní šňůry v rámci propagace prvního alba, a nahradil ho fanouškům L'Arc~en~Ciel dobře známý Yukihiro.

Zi:Kill jsou důkazem, že všechny cesty vedou k X JAPAN, u Tuska eventuálně i na hideho. hide se začal o Zi:Kill zajímat v době, kdy si jejich debutové album razilo cestu na přední příčky indie hitparád. Na konci roku 1989 tak Zi:Kill podepsali smlouvu s Yoshikiho Extasy Records, pod kterými vyšlo druhé album, Close Dance, následované sérií obrovského množství koncertů CHANCE OF KING TOUR.

Album Desert Town vyšlo v roce 1991 a charakterizují ho dvě novinky. První je nepřekvapivě bubeník. Yukihiro odešel po koncertním turné - sice malém, ale s jednou zastávkou i u Big Bena - v prosinci 1990 během vystoupení v Kawasaki Club Citta, a nahradil ho Tetsu, jméno pro změnu známé skutečně skalním fanouškům hideho. Toto třetí album vyšlo pod Toshiba EMI, což pro skupinu znamenalo vlastní label Planet Ground. Jako vždy následovalo propagační turné, které korunovalo už tak úspěšný rok koncertem v Nippon Budokan.

Jsou dva primárně rozšířené způsoby, jak se zamilovat do Zi:Kill a oba mají společného jednoho jmenovatele. První jsou oba Extasy Summity '91 a '92, kde se shromáždili, předvedli a různými způsoby zpochybnili střízlivý stav ti nejlepší z Extasy Records. Druhým je film Seth et Holth z roku 1993, kde se setkali, zahráli si a různými způsoby zpochybnili svou sexuální orientaci hide s Tuskem.

Čtvrté album In the Hole má charakteristické razítko předcházejícího dílku diskografie. Vyšlo v roce 1992, po finančních problémech s EMI pod novou nahrávací společností King Records a samozřejmě s novou posilou za bubny. Tetsu odešel krátce před vydáním singlu Hero, a nahradil ho Eby, který už se skupinou zůstal až do konce.

Albový epilog Rocket z roku 1994 se stal trochu paradoxně úspěchem, pokřtěným pátou příčkou na Oriconu a dvěma koncerty v Nippon Budokan, který je vysněným podkrovím většiny skupin, jež začínaly v přízemí indie světa.

Zi:Kill se naprosto neočekávaně rozpadli 7. března 1994 a všichni čtyři členové zkoušeli se střídavými úspěchy štěstí ve vlastních nebo jiných projektech. Tusk nejznáměji v CRAZE, kde se setkal se Seiichim a Tetsuem, který po spolupráci se Zi:Kill účinkoval v poměrně úspěšných BODY. Yukihiro nahradil Sakuru v populárních Laruku. Ken hrál ve skupině Crybaby a v současné době se věnuje sólové kariéře.

Skupiny jako byli Zi:Kill je přinejmenším škoda, protože žádný z jejich následných projektů se nemůže vyrovnat originálu, jež začal v typicky pohádkovém duchu o trnité cestě k velkému úspěchu. Co však zůstává, je vynikající inspirativní hudba, která se nemusí obávat, že by na své nestárnoucí tváři měla někdy objevit nějakou vrásku.

Než začneš kopírovat, přečti si Death Note