JROCK OBSESSION

• Oficiální web
• Oficiální web (anglicky)
• Oficiální web na MySpace

Aktuální sestava

• Toshi - zpěv
• Pata - kytara
• Heath - baskytara
• Yoshiki - bicí, piano

Bývalí členové

• hide - kytara (zemřel 1998)
• Taiji - baskytara (odešel 1992)

Již někdy v 2. tisíciletí před Kristem urucký král Gilgameš pochopil, že nesmrtelnost spočívá v odkazu. Je mnoho druhů cest, které mohou člověka dovést k místům, kde stane po boku legend. Jednou z nich je cesta hudební.

V Japonsku se po této cestě vydala skupina, která neuvěřitelným způsobem ovlivnila celý jeho hudební průmysl. Nebyla to jen skupina, byl to bez nadsázky hudební svět sám pro sebe, živoucí, barevný, opravdový a neopakovatelný. Celá škála hudebních myšlenek a citů, která oslovila a uhranula statisíce lidí. Filozofie? Možná. Náboženství? Nejspíše. Zeptejte se tisíců fanoušků, kteří v prosinci 1997 plakali a jásali zároveň, kdo byli X JAPAN.

Začalo to jako sny dvou dlouholetých přátel na počátku osmdesátých let. Již na střední škole spolu Yoshiki Hayashi a Toshimitsu "Toshi" Deyama založili hudební skupinu a získávali zkušenosti před školním, nanejvýše však lokálním publikem, a proto lze skutečný vznik X datovat do roku 1982. Po maturitě se oba rozhodli nepokračovat v dalším studiu a vydali se do Tokia, aby přivedli vizi X, jakožto slavné rockové skupiny, k životu. Yoshiki sám později přiznal, že se často vrací k tomuto okamžiku a ptá se sám sebe, kde nalezl sílu pro tak odvážný a v jistém smyslu šílený manévr.

Byl to však manévr, který stvořil skupinu, jež v podstatě stojí za vznikem žánru Visual Kei. Prozatím se jí podařilo prodat přes dvacet miliónů nahrávek a především zůstává jednou z nejznámějších a pravděpodobně nepřekonatelných japonských rockových skupin.

Další kroky, které X za cestou ke slávě podnikli, se datují do poloviny osmdesátých let, kdy po vřelém přijetí tokijským undergroundovým publikem vydávají pod křídly Dada Records svůj první singl I’ll kill you, který, překvapivě pro úplné nováčky na hudební scéně, rozhodně nezůstal bez ohlasu.

Rok 1985 rovněž stojí za zmínku z důvodu účasti X JAPAN na nahrávce Metal Force 3. Tato kompilace, kam X JAPAN přispěli v angličtině nazpívanou písní Break the Darkness, byla dílem dvanácti rockových skupin, mezi kterými je podstatné jméno Saber Tiger (později Saver Tiger), jejichž kytaristou byl Hideto "hide" Matsumoto.Je to možná první setkání Toshiho, Yoshikiho a hideho, ale samozřejmě není vyloučeno, že se znali už předtím. To však nic nemění na faktu, že hide byl později jeden z nejvýraznějších a nejoblíbenějších členů X JAPAN.

Neměnné jádro skupiny tvořil vždy Toshi jako zpěvák a Yoshiki za bicími. K proměnám ostatních členů docházelo poměrně často a až do roku 1987 neměla skupina skutečně stabilní sestavu. Doba setrvání baskytaristy Taiji Sawady, který se stal posilou X JAPAN na začátku roku 1985, však byla nejprve poměrně krátká, z důvodu "uměleckých rozporů".

V dubnu 1986 vydávají X JAPAN druhý singl, Orgasm, pod hlavičkou nezávislého labelu Extasy Records založeného ve stejném roce Yoshikim. 1500 vydaných kopií se prodalo téměř okamžitě. Byl to úspěch, který prý překvapil nejvíce skupinu samotnou.

Konec roku 1986 a počátek roku následujícího byl pro X jedno z opravdu zlomových období. Taiji a Yoshiki se čirou náhodou potkali a začali spolu opět hovořit, což vyústilo v Taijiho návrat, který byl potvrzen při živém vystoupení na podzim roku 1986. Není bez zajímavosti, že při tomto vystoupení X vypomáhal hide, v té době stále kytarista Saver Tiger.

Kytarista Tomoaki "Pata" Ishizuka a Yoshiki se setkali v době, kdy Pata nutně potřeboval bubeníka pro svou skupinu Judy. Yoshiki mu několikrát vypomohl a Pata, v reakci na Yoshikiho schopnosti a fakt, že X bylo spíše jen duo, než celistvá skupina, se pokusil bez úspěchu Yoshikiho přemluvit, aby se stal bubeníkem Judy.

Patrně nejslavnější sestava X se zformovala v průběhu ledna 1987. Pata oplatil laskavost při nahrávání další rockové kompilace Heavy Metal Sampler Skull Thrash Zone Volume 1 a to, co bylo původně jen týdenním nahráváním, se proměnilo v několik dalších spoluprací a nakonec až v Patovo trvalé členství v X. 28. ledna se rozpadl Saver Tiger. Hide v té době koketoval s myšlenkou ukončit svou hudební kariéru, Yoshiki jej však přemluvil, aby se stal kytaristou jeho skupiny.

14. dubna 1988, skrze nezávislé Extasy Records, vydali X své debutové album Vanishing Vision, nad nímž údajně strávili okolo 300 hodin. Prvních deset tisíc kopií se prodalo během týdne. Vzhledem k tomu, že X byli v této době stále víceméně undergroundová rocková skupina, bylo to číslo stejně nevídané, jako jejich umístění na 19. příčce oficiální Oricon hitparády.

Cesta vzhůru byla nevyhnutelná. První větší halový koncert v květnu 1988 byl beznadějně vyprodán. Podobně tak další menší koncerty k propagaci alba, stejně jako četné netematické koncerty po Japonsku, nastavily pro následující rekordy nezávislé hudební scény laťku výšky kryptomerií. Počínaje účastí v rozhlasové talkshow Raijo de gomen se X začali hlouběji zapisovat do obecného povědomí svými stále častějšími mediálními vystoupeními a autogramiády se stávaly lehce nebezpečnou záležitostí.

Byla to léta 1988–1989, která X dopravila na konečnou destinaci slávy, tedy hudební nebe. Po vítězství s písní Kurenai v konkurzu nových talentů pořádaném CBS SONY v roce 1988, uzavřeli X kontrakt se Sony Records a stali se tak součástí předního hudebního vydavatelství.  

Vyprodání koncertních lístků již nebylo dílem několika dní, nýbrž hodin. A počet prodaných kusů alb se již nepočítal na tisíce, nýbrž s metalovým skvostem Blue Blood na statisíce. Třebaže X byli známým pojmem mezi znalci a fanoušky japonské undergroundové hudební scény, v obecném povědomí byli do této doby stále ještě poměrně neznámí. Rok 1989 hudebními televizními i rozhlasovými programy doslova otřásl a pojem japonská rocková revoluce je nejspíše to jediné dokonale vystihující.

Blue Blood, v pořadí druhé album X, spatřilo světlo světa 21. dubna 1989 a po něm již tradičně následovalo celostátní koncertní turné, Blue Blood Tour a Rose & Blood, během něhož se singly Kurenai a Endless Rain vyšplhaly na přední příčky japonských hitparád a skupina se stala nositelem řady prestižních hudebních ocenění.

A tak vzniká kult vysoce kvalitní metalové hudby a jejích svérázných tvůrců, jimž se dostalo zasloužené lásky širokého publika. Na pódiu ze sebe vydávali vše, v případě Yoshikiho bohužel velmi často i z vlastních fyzických rezerv, a publikum je milovalo. Stejně je zajisté milovaly i kosmetické společnosti, především spotřeba laků na vlasy musela po celou dobu té vizuálně specifické X-éry zaznamenávat velmi příznivé výsledky.

21. dubna 1990 byl vydán singl Week End jako oslava prvního výročí vydání alba Blue Blood a až do poloviny roku 1991 o sobě skupina dávala vědět spíše jen sporadicky. Právě v roce 1991, přesněji v červenci, bylo vydáno třetí album, Jealousy, které bylo nahráváno v Los Angeles. Když byl na tiskové konferenci v Los Angeles v květnu 1991, kromě data vydání alba, ohlášen i návrat X do Japonska, nebyla 7. června přítomnost speciálních policejních jednotek na letišti vůbec od věci.

Krátce na to X poprvé vystoupili v největší japonské koncertní hale, Tokijském Dómu (Tokyo Dome) s padesátitisícovou kapacitou a po celé tři dny ji naprosto vyprodali. Záznam z tohoto vystoupení byl vydán pod názvem On the Verge of Destruction. Bylo to zároveň poslední vystoupení, jehož se účastnil Taiji, neboť to, co byly eufemisticky "umělecké rozpory" s Yoshikim nebo zcela přímočaře konflikt dvou výrazných osobností, pro jednoho z nich skončilo fyzickým zraněním a konečným odchodem ze skupiny, který byl ohlášen 31. ledna 1992.

Taiji se zaměřil na vlastní hudební projekty a na jeho místo nastoupil Hiroshi "Heath" Morie, oficiálně představen jako baskytarista X 24. srpna 1992 na tiskové konferenci v New Yorku. Na též konferenci byla ohlášena změna jména skupiny z X na X JAPAN. X, kteří začali slavit úspěchy i v Americe, se tak odlišili od stejnojmenné americké punkové skupiny. 

Pro své v pořadí čtvrté album opustili X JAPAN vydavatelství Sony a uzavřeli smlouvu s Atlantic Records. Art of Life spatřilo světlo světa v srpnu 1993 a obsahuje jedinou devětadvacetiminutovou píseň, jíž za celou svou kariéru hráli X JAPAN před publikem pouze třikrát.

21. dubna 1993 vydal Yoshiki své první album klasické hudby Eternal Melody, které prezentuje písně X JAPAN v orchestrální podobě. Na albu se nachází i dvě nové písně, především Amethyst, kterou skupina zahajovala většinu svých koncertů, včetně legendárního The Last Live.

V následujících třech letech začal hide budovat svou úspěšnou sólovou kariéru albem Hide your face. Yoshiki mimo jiné spolupracoval s bubeníkem Queen Rogerem Taylorem na singlu Foreign Sand a jeho dílem je rovněž orchestrální aranžmá pro píseň Black Diamond z  alba Kiss my Ass vydaného na mezinárodní počest skupiny KISS.

X JAPAN se ve velkém stylu vrátili na scénu v posledních dvou dnech prosince 1993 v Tokyo Dome, aby následující rok v podstatě celý zasvětili sólovým projektům, vyjma čtyř koncertů; dvoudenní účasti na rockovém festivalu v květnu a dvou koncertů v prosinci (Aoi Yoru, Shiroi Yoru).   

Posledním studiovým albem X JAPAN je Dahlia, vydaná v roce 1996. V této době prošla vizuální stránka skupiny radikální proměnou, která vyvolala mezi fanoušky smíšené reakce. V každém případě Dahlia tour od listopadu 1995 do března 1996 absolvovali X JAPAN již bez své "Visual Kei image". Jediným, kdo se tak úplně nevzdal své minulé image, zůstal hide.  

Měsíce září 1997 a květen 1998 jsou v kronice X JAPAN psány černým písmem. 22. září 1997 X JAPAN na tiskové konferenci, jíž se nezúčastnil Toshi, vydali oficiální prohlášení o rozchodu skupiny. Hlavní příčinou rozpadu byl odchod Toshiho. Objevilo se mnoho spekulací o důvodu jeho odchodu, nejčastěji se týkaly Masayina kultu, který se specializuje na hudební terapii a jehož členem Toshi sice prokazatelně byl, ale Toshi sám popřel, že tato skutečnost měla přímou souvislost s jeho odchodem. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že již nebyl v duševním rozpoložení, v němž by se nadále dokázal ztotožňovat s Yoshikiho hudbou.

X JAPAN se rozloučili 31. prosince 1997 koncertem The Last Live před plačícím padesátitisícovým publikem v Tokyo Dome, která byla tolikrát svědkem jejich hudební velikosti. Po rozpadu skupiny se její členové zaměřili na své sólové kariéry.

Hide pokračoval ve své úspěšné sólové kariéře jako Hide with Spread Beaver, což byla jeho dřívější doprovodná skupina. Spread Beaver, stejně jako plány, které měl hide s Yoshikim, a které se týkaly založení nové skupiny, však neměly dlouhého trvání. 2. května 1998 hide zemřel.

Toshi vydal několik sólových alb a věnoval se především koncertům pro menší publikum. Pata a Heath, spolu s I.N.A. (Spread Beaver) spolupracovali na projektu Dope HEADz, který však po dvou vydaných albech ukončil svou aktivitu. Heath se poté vydal na sólovou dráhu a Pata se stal členem skupiny Ra:IN.

Yoshiki se, vedle množství producentských aktivit, soustředil na práci na svém dlouholetém sólovém projektu Violet UK. 25. května 2007 bylo vydáno prohlášení o vzniku skupiny S.K.I.N. 29. června 2007 se konal jejich debutový koncert.

V březnu 2007 Toshi na svých internetových stránkách prohlásil, že začal opět spolupracovat s Yoshikim na „novém projetku“, z něhož se 4. června 2007 stalo oficiální potvrzení návratu X JAPAN.

22. řijna 2007, na střeše obchodního centra Aqua City v Tokiju, se konalo první živé vystoupení skupiny po téměř deseti letech. Při té příležitosti byl rovněž natočen videoklip pro píseň I.V., která je titulní písní filmu Saw IV. Píseň obsahuje hideho dosud nevydané kytarové nahrávky.

I.V. se podařilo roztříštit fanoušky X JAPAN v podstatě na tři skupiny. Na jedné straně jsou ti, kteří vítají návrat X JAPAN s obrovskou radostí v srdcích, na druhé straně ti, kteří tvrdí, že X JAPAN již nikdy nemohou dosáhnout bývalé slávy, ne bez hideho a ne v době, kdy se japonská rocková scéna už dávno posunula jinam. A někde okolo jsou záplavy nových fanynek volajících "We are X!", třebaže v době, kdy toto bylo provoláváno naposledy, nejspíše česaly vlásky svým panenkám. Ale nezávisle na tom, že I.V. není rozhodně hudebním experimentem a drží se osvědčených postupů, X JAPAN kdysi byli králi a nyní se vrací. Čas ukáže, zda-li jim náleží i současný trůn.

Než začneš kopírovat, přečti si Death Note