JROCK OBSESSION
Transtic Nerve - the Underneath
Sestava
- TAKA - zpěv
- MASATO - kytara
- TAL - kytara
- RYO - baskytara
- MASAKI - bicí
Životní zkušenost někdy naučí, že ustanoví-li se jako výchozí bod An Cafe, člověk se dozví, že oční linka dolního víčka se musí dotáhnout až ke koutku a do éteru by měla minimálně pouštět flitry, protože jinak to není oshare, ale visual. Co do poslechu sice nikdy nebude schopný bez pomoci určit, jestli už v přehrávači dohrála jedna kapela a vystřídala ji jiná, ale na výsadnost hudby se tady věří asi jako ve vánočního charitáře, který má někde jako featuretu komín a jinde kříž.
Použije-li se jako radar hide, a na setkání fanoušků jrockových veteránů entusiastický fanoušek prohlásí, že poslouchá i oshare, ač je prokazatelně oblečený jako hrobníkova pubertální dcera a podle DNA vlastní chromozom X, začne všem přinejlepším cukat v koutku, v horším případě mu díky cizí rozzlobené konturce odpadne nutnost nosit kontaktní čočky. Přesto, držet se v osobním j-Google pouze elektromagnetických vln členů X JAPAN a v ostatním hesla „i když to vypadá jako mužská verze Afrodity, zpívá to hůř než Athénina sova, takže tohle v mém PC za sebou neuvidí nikdy nic jiného, než koncovku .jpg“, může na displeji ukázat několik rozhodně zajímavých skupin.
Jako první jsou ze souhvězdí na pořadu dne Transtic Nerve.
Omnes viae hide ducunt
V hitparádě, jak se hideista nejčastěji setká s určitou skupinou, dosud nepřekonaně vede kompilace hide TRIBUTE SPIRITS (květen 1999), na níž Transtic Nerve vzdali poctu velké a barevné osobnosti hudební scény coverem písně ever free.
Transtic Nerve jsou na scéně od roku 1996, a své první indie album TRANSTIC VISION vydali po čtyřech měsících práce v srpnu 1997. Na statut skupiny, o které se neslyší naposledy, se dostali ve chvíli, kdy si jich všiml hide a pozval je pod střechu LEMONed. Vydání jejich prvního singlu Shindou [振動] (březen 1999), alba SHELL (listopad 1998) a následného turné k albu (PRIZE of SHELL, Re-PRIZE), se hide už bohužel nedožil.
Předtím, než se vydali po major cestě, natočili svůj první klip k písni Whisper (album Shell, Limited Records). Nic závratně úspěšného, pouze malý, ale sympatický posun vpřed k dostání v několika obchodech s nezávislou hudbou.
Na plátně LEMONed lze snadno vystopovat pestrou škálu mainstreamem neposkvrněných koncertů. Jako jedni z hideho hudebních objevů se Transtic Nerve samozřejmě účastnili - turné v rámci labelu například, ale mnohem výrazněji na pamětním turné po Japonsku (což mělo být hidem původně plánované turné k albu Ja, Zoo) hide with Spread Beaver appear!! "1998 TRIBAL Ja, Zoo" a na akci hide presents… MIX LEMONed JELLY 99 (srpen), kde vedle TN, kteří prezentovali skladby ze svého posledního alba, vystoupili ještě Zeppet Store, Zilch nebo Shame.Na událostech, které se točí okolo hideho apoteózy, se Transtic Nerve participují dodnes, ať již účastí na Memorial Summitech, MIX LEMONed JELLY nebo tradičních klubových oslavách hideho narozenin 13. prosince.
Major Label
23. července 1999 skupina vydala CELL FLASH (セルフラッシュ), první album posvěcené velkou nahrávací společností, v tomto případě Unlimited Records. Svůj aranžérský dotek na něm zanechal producent Hajime Okano, jehož práce je mj. znatelná na albu L'Arc~en~Ciel KISS nebo Magic Theater La'Cryma Christi, a v pořadí třetí hudební dítě Transtic Nerve se tak definitivně vymanilo z indie lahve a začalo nalévat přístupnější a ucelenější zvuk.
Jedno je neotřesitelnější fakt než Yoshikiho účes v době Vanishing Vision; Transtic Nerve nejsou žádná C4 na poli originality a inovace. Není těžké je jak přehlédnout, tak přeslechnout, a při srovnání s giganty asijské scény by stěží dosáhli do půlky schodů k prvnímu piedestalu. Na druhou stranu je v nich dost na to, aby posluchač pochopil, proč mohli zaujmout lidi z LEMONed. V první řadě mají charakteristický hudební slovník, kterému se za celou dobu své kariéry nevzdálili do jiného jazyka, a z jejich alb se, ve chvíli, kdy člověku zapadnou do uší jako dítě do čínské továrny na hračky, stává příjemný a nenáročný jrockový seriál. Skupina nikdy nezměnila sestavu, což samo o sobě je rarita, Taka má sice poměrně typický hlas pro svůj žánr, ale nikdy nezabředává do něčeho, co silně připomíná maskulinního basenjiho. Tal a Masato dobře ví, že kytara je v první řadě nástroj, ne módní doplněk, Masakiho bicí příjemně rámují celý portrét a Ryova basa dává občas vzpomenout, že i v X byly doby, kdy záleželo na tom, jak basák hraje, nikoliv jak vypadá.
2000-2005
Druhá půle kariéry Transtic Nerve se držela standardní kvarty alba-minialba-singly-koncerty a Takova engričtina se přiblížila jazyku, o který mu šlo na prvním místě.
Rok 2000 otevřeli vydáním maxi-singlů Into Yourself a Binetsu (微熱), po nichž následovalo turné, které v podstatě vyplnilo celý rok. Čtvrté album RECALL (březen 2001) a několikaměsíční turné jej propagující, vyšlo krátce poté, co tisk na disku spatřil předposlední singl Transtic Nerve vůbec; Manazashi no mukou e (マナザシノムコウヘ). Poslední singl, který na sobě nesl jméno Transtic Nerve, byl říjnový Manatsu no yoru no Highway Star (真夏の夜のハイウェイスター), po kterém následovalo turné LIVE2001 SUNNY SURF RIDER zakončené MIX Lemoned Jelly.
Mezi roky 2002-2004 skupina střídala období CD ticha s několika mini-alby relativně rychle za sebou. Po posledním albu RAISE A FLAG (duben 2004) vyšla dvě best of. Oponu Transtic Nerve zatáhlo mini-album HOLE IN THE WALL (říjen 2005), které je paradoxně hudebně jejich nejvýraznějším počinem.
Transtic Nerve měli své Last Live 30. prosince 2005.
the Underneath
Poslední dva roky nebyly vůbec skoupé na příležitosti jak se setkat s výsledkem vstání z popela; v roce 2008 zřejmý měsíc, zřejmý motiv: hide memorial summit, kde the Underneath vystupovali vedle všech důležitých j-skupin, a jakožto akutnímu neznalci jejich tvorby nebo jich samotných, mi kytarově hodně zajímavá Gekkoh přišla podezřele dobrá na moderními labely zavánějící název skupiny, zpěvák měl inteligentní výraz a nikdo kupodivu neměl sukýnku. Přemrštěná opatrnost mi budiž odpuštěna, ale po shlédnutí celé dvoudenní akce mohu objektivně říci, že šlo o vystoupení hudebníků velmi rozdílných kvalit, plyšáky nepočítaje, a navíc způsoby lidského auto-oddělování tamagočiho od muzikanta nejsou vždy úplně košer.
Další možné setkání představovalo severoamerické turné Rockstar Taste of Chaos (DVD bylo oficiálně vydáno 18. března 2008), kde skupina propagovala album MOON FLOWER. Celá koncertní šňůra měla jeden naddostatek; mezi všemi jrockovými komunitami zaslouženě populární D'espairsRay jako hlavní tahák z japonské scény, a Karyuova charismatická parta má od alba Mirror zvyk v mnoha (všech) směrech zastiňovat.
the Underneath patří pod Stirring Records a Yoshikiho americký JShock, a jen slepý by si nevšiml, na jaké publikum jsou zaměřeni. Skupina prodělala žánrovou a image změnu, z jednoduchého elektronikou šíslého rocku k zdánlivě temnějšímu, o nic méně složitějšímu stylu, který má tu výhodu, že člověk je na něj připraven už ve dvanácti. Transtic Nerve vizuálně nikdy nebyli žádní Le Théâtre du Grand-Guignol, což je v tuhé bitvě o posluchače většinou nevýhoda, a jako panáčci Bratz mají šancí rozhodně více.
Skupina se zatím nepokrytě orientuje především na americký trh, v Japonsku poprvé oficiálně vystoupili v červnu 2008, ale v srpnu potom vedle DaizyStripper na festivalu Otakon v Baltimoru. V zemi asijské tvrdší hudbě zasvěcené tvorba the Underneath rozhodně nezůstává bez odezvy - půdu si připravili už malým koncertem v Los Angeles v květnu 2007, který rozhodně neudělal z publika kru, a již zmíněným jarním turné pak definitivně zasadili cykas.
Je-li veslování v řece čirého mainstreamu dobrý krok, to už záleží na individuálním názoru. Ačkoliv the Underneath nejsou vysloveně špatná skupina, dobu jejich hudební zkušenosti a současnou hudební úroveň člověk spojuje jen s rozpaky. Stejně tak nelze pominout, že vedle D'espairsRay a MUCC, do kteréžto kolonky se snaží připsat, působí jako hudební cosplay. Ale to, pro co se rozhodli, dělají tak, jak se očekává, tudíž jim nejde než popřát hodně štěstí a úspěchů.
