JROCK OBSESSION

• základní koncepce: hide a Tusk
• hrají: hide (jako Seth), Tusk (jako Holth)
• hudba: hide a Tusk
• texty a zpěv: Tusk

Předlohou pro film, jehož síla spočívá v jeho výtvarném pojetí, byla hideho krátká povídka.

"... ve sféře Athum kdysi žili dva nádherní andělé jménem Seth a Holth. Seth byl ten jemný, ten vřelý, ten starší, byl drahým kamenem. Holth byl ten silný, odhodlaný, smělý. Žili v míru v nitru Athum, nedotčení časem, věkem, zkázou. Kde voda plyne vzhůru a čas není důležitý. Athum je ta, která bere vše a vše tvoří... navěky.

Andělé Seth a Holth zde žili v nerušené věčnosti. Milovali se očima, chutnali své slzy, hovořili skrze svou krev. Spali v lůně Athum, nevědomi si zla, trápení, strachu. Nikdy nedotčeni obavami či bolestí...

Bývali by mohli takto existovat navěky, kdyby Holth nezačal klást otázky... tázat se na jiné světy, jiné bytosti, otázky o životě a smrti. Snažil se přimět Athum k odpovědi, ale na místo pravdy byli andělé Seth a Holth vyhnáni na planetu Zemi, do bodavého světla, hluku a šílenství.

Procitli ze svého věčného snu jen, aby našli sebe sama vydané napospas světu plnému otázek, ruchu a zla. Nevěděli, co si počít, jen se snažili vrátit zpět domů, domů k Athum, lůnu; domů, kde je mír, kde vody plynou vzhůru, kde čas je bezvýznamný. Zoufalství a šílenství. Hněv a smutek.

Pověz mi, laskavý Sethe... pověz mi význam toho všeho, odhal mi smysl lidského života a jeho stárnutí...

Někde v této prázdnotě leží klíč ke všem našim otázkám. Byli jsme vrženi hluboko... hluboko do tohoto místa... Nechme čas a vše jemu podobné zmizet do nicoty. Bludiště plné pohybu a nikdo, kdo by nás vedl. Lidé, kteří dávno ztratili víru a s každou další hodinou jsou bláznivější. Prosím, řekněte nám někdo, co chceme vědět! Odhalte nám řešení! Dejte nám Věčnost! Zatímco čas letí okolo nás, pomoci nám může jen nejsilnější zbraň tohoto světa... láska... Ale krutost vnikla do našich životů, světla tohoto světa zemřou... teď!

Pronásledováni lidmi, kteří nepochopili, nikdy nemilovali, Seth a Holth byli obětováni a zavražděni. Pohnuta jejich utrpením, Athum se smilovala a dovolila jim vrátit se zpět... ale domov už nebyl stejný... příliš mnoho viděli, příliš mnoho slyšeli, příliš mnoho v lidském světě cítili. Ztratili svou nevinnost, svou víru, již nemohli zůstat hluší k otázkám...

Proč? Řekni mi, proč? Ale Athum nemohla odpovědět a tak se Athum, lůno všeho stvoření a zániku, vrátila do nicoty... pro věčnost, pro život, navždy."

hide