JROCK OBSESSION
hide
hide je kult. Mnoha zasvěceným do tématu japonské rockové scény se nejspíše v souvislosti s jeho jménem vybaví X JAPAN, růžové vlasy a 2. květen 1998. Bylo by naivní tvrdit, že jeho odchod, a ráda se nechám obžalovat za eufemismus, velkou měrou nepřispěl k jeho slávě, ale stejně troufalé by bylo prohlášení, že svou sochu v sálu nezapomenutelných si netesal už za života.
Byl, a ve smyslu jeho hudby nikdy nezvítězí minulost nad přítomností a budoucností, hudebníkem s originálním a nezaměnitelným projevem a zcela okouzlujícím úsměvem. Chybí a zůstává, jak je vlastní bolestivé a zároveň konejšivé dialektice, která obklopuje každou talentovanou osobnost, jež opustila tento svět příliš brzy.
Hideto Matsumoto
Hideto se narodil 13. prosince 1964 v Yokosuce. Z jeho dětství vyplývá důležité morální ponaučení; není chytré dobírat si děti trpící nadváhou, protože člověk nikdy neví, kým se jednou stanou.
Nepříliš vřelé školní prostředí způsobilo, že Hidetovi činilo potíže vycházet s okolím a raději se jej stranil. Jeho rodiče ho, ve snaze změnit tuto skutečnost, zapsali na mnoho mimoškolních aktivit, tenisem počínaje a hodinami klavíru konče.
V rámci poměrně prestižní školy, kterou s velmi dobrým prospěchem navštěvoval, se zúčastnil jednoměsíčního pobytu ve Spojených státech, kombinovaného s pobytem na koleji British Columbia University přes týden a v nativní rodině o víkendech.
Milovaným světlem Hidetova dospívání byla jeho babička, povoláním kosmetička a v každém případě, jak Hideto mnohokrát řekl, velká rozmazlovatelka svého vnuka. Měla nepopiratelný vliv na jeho pozdější výlučný vizuální styl, a když byl Hideto v patnácti prostřednictvím svého kamaráda uveden to světa rockové hudby v podobě skupiny KISS, byla to ona, kdo mu koupil jeho první kytaru, Gibson Les Paul Deluxe.
V době, kdy se japonská hudební scéna nacházela pod nadvládou sterilního popu, byl divoký, nesešněrovaný a variabilní hudební jazyk skupin jako KISS, The Rolling Stones, T-Rex či Led Zeppelin něčím, co Hideta zcela pohltilo.
Na kytaru, která se jako jediná svého druhu v okolí stala známou raritou a vysloužila svému majiteli přezdívku "Gibson", se Hideto naučil hrát sám a přirozeně snil o tom, že jednoho dne bude mít vlastní skupinu.
V roce 1980 začal navštěvovat soukromou vyšší školu v Zushi. V této době si koupil svou první atypickou kytaru, Fernandes MG-Custom, vyzdobil ji s osobitostí sobě vlastní a pojmenoval "Army Panther". Zhruba o rok později pak proměnil jeden sen ve skutečnost, když se svými přáteli ze známé ulice Dobuita v Yokosuce založil skupinu Saber Tiger.
Saber Tiger / Saver Tiger
Saber Tiger z Yokosuky, jejímž frontmanem, hlavním kytaristou a skladatelem byl hide, byla aktivní v letech 1981-1987.
Začínali v barech a nočních klubech v Yokosuce, z nichž nejznámější je pravděpodobně Rock City, a postupem času se zde stali jednou z nejpopulárnějších skupin.
Kromě jediné vydané nahrávky z července 1985, přispěli na kompilace Heavy Metal Force III (1985) a Devil Must Be Driven Out With Devil (1986).
V roce 1986 skupina lehce pozměnila svůj název, aby zabránili záměně se skupinou téhož jména ze Sapporo.
Bohužel, Saver Tiger se po dobu své existence potýkal s problémy způsobenými častými změnami členů a hide, který se po nějaké osmé změně sestavy vzdal snahy pokračovat za takových okolností dál, rozpustil skupinu po posledním koncertu, jež se konal 28. ledna 1987 v Meguro Rock May Kan.
Po rozpadu kapely se hide rozhodl vyřadit hudební kariéru a s ní i jistou vzhledovou excentricitu ze středobodu svého světa a věnovat se práci vizážisty, jehož licenci získal po mimořádně úspěšně zakončeném studiu na kosmetické a módní škole v roce 1984.
Doslova v okamžiku, kdy se nůžky blížily k vlasům, přišla v mnoha ohledech osudová nabídka od muže jménem Yoshiki Hayashi.
X JAPAN
Měřeno-li na základě reakce publika na slova "On guitar... hide", nebylo těžké určit, kdo byl jeden ze dvou nejvíce zbožňovaných členů X JAPAN.
Byl příliš energický, nadšený a na pódiu dokonale nevypočitatelný a nepřehlédnutelný na to, aby si fanoušky nezískal.
hide se stal hlavním kytaristou X v roce 1987, dvě léta předtím, než se s albem Blue Blood vše dalo rychle do pohybu směrem k nesmírné popularitě.
Když se skupina v polovině devadesátých let rozhodla vyměnit svou charakteristickou visual kei podobu za střídmější styl, hide, třebaže v menší míře, si zachoval svůj originální vzhled, především ostře růžové vlasy, které jsou dodnes téměř synonymem jeho osobnosti.
Není ojedinělý názor, že ačkoliv hide zaujímal post hlavního kytaristy, Pata byl technicky lepším kytaristou, a hide sám to nejednou prohlásil. Faktem ovšem zůstává, že Pata měl spíše volnější a uhlazenější styl, v porovnání s hideho specifickým způsobem hraní, který vycházel z hideho vlastního chápání hudby jako takové a energie za dva, čímž se oba vzájemně doplňovali a v okamžicích synchronního hraní naopak dokonale sjednotili.
hideho hudební rukopis, který se naplno ukázal v jeho sólové tvorbě, je dobře rozeznatelný v několika písních, které pro X JAPAN složil, například Celebration, Miscast, Scars či Drain.
V roce 1997 se X JAPAN rozpadli, ale Yoshiki a hide nadále zůstávali v kontaktu a hovořili o možnosti obnovit X JAPAN v roce 2000. Žádný z plánů, včetně možnosti založení jiné skupiny, však nakonec nemohl být doveden ke skutečnosti.
Sólové projekty
Rok 1993 byl ve znamení sólových projektů členů X JAPAN a hide nebyl výjimkou, byl však ve své sólové kariéře výjimečně úspěšný.
První píseň, kterou nazpíval, a zároveň jediná píseň skupiny M.A.S.S, jejíž součástí byli kromě hideho ještě Inoran a J z Sea, byla Frozen Bug, která se objevila na taneční kompilaci Dance 2 Noise 004.
hide začal svou sólovou dráhu v srpnu 1993 vydáním singlů 50% & 50% a Eyes Love You, které se oba umístily na předních příčkách japonského hudebního žebříčku Oricon.
Mezi druhou polovinou roku 1993 a začátkem roku 1994 dělil čas mezi působení v X JAPAN a práci na svém prvním sólovém albu, které vyšlo v roce 1994 pod názvem hide your face a po němž následovalo koncertní turné hide our Psychommunity.
Druhé album, Psyence, vyšlo o dva roky později a úspěchům všech z něj vydaných singlů zdatně sekundovalo neméně úspěšné turné Psyence a Go Go.
Třetí album, Ja, Zoo, bylo za velké pomoci I.N.A. vydáno v listopadu 1998 a jen těžko jej lze považovat za dokončené. Z tohoto alba pochází mnoha dohady opředený singl Pink Spider, vydaný krátce po hideho smrti.
hideho hudební styl je ve své podstatě nemožné zařadit, neboť je syntézou mnohých, od metalu přes kombinaci rocku a punku, a zcela neomezený nějakými žánrovými hranicemi. Je v dokonale zrcadlovém smyslu odrazem charakteru svého tvůrce; nejednoznačný, barvitý a v mnoha případech extrémní.
Seth et Holth
Seth et Holth je třiačtyřicet minut dlouhý experimentální film, který ohromil kritiky a na jehož scénáři a hudebním doprovodu s hidem spolupracoval Tusk ze skupiny Zi:Kill. Vznikl v září 1993, po deseti měsících produkce, a zcela zaslouženě obsadil první příčku v žebříčku Oricon.
Předlohou pro film, jehož síla spočívá v jeho výtvarném pojetí, byla hideho krátká povídka.
"... ve sféře Athum kdysi žili dva nádherní andělé jménem Seth a Holth. Seth byl ten jemný, ten vřelý, ten starší, byl drahým kamenem. Holth byl ten silný, odhodlaný, smělý. Žili v míru v nitru Athum, nedotčení časem, věkem, zkázou. Kde voda plyne vzhůru a čas není důležitý. Athum je ta, která bere vše a vše tvoří... navěky.
Andělé Seth a Holth zde žili v nerušené věčnosti. Milovali se očima, chutnali své slzy, hovořili skrze svou krev. Spali v lůně Athum, nevědomi si zla, trápení, strachu. Nikdy nedotčeni obavami či bolestí...
Bývali by mohli takto existovat navěky, kdyby Holth nezačal klást otázky... tázat se na jiné světy, jiné bytosti, otázky o životě a smrti. Snažil se přimět Athum k odpovědi, ale na místo pravdy byli andělé Seth a Holth vyhnáni na planetu Zemi, do bodavého světla, hluku a šílenství.
Procitli ze svého věčného snu jen, aby našli sebe sama vydané napospas světu plnému otázek, ruchu a zla. Nevěděli, co si počít, jen se snažili vrátit zpět domů, domů k Athum, lůnu; domů, kde je mír, kde vody plynou vzhůru, kde čas je bezvýznamný. Zoufalství a šílenství. Hněv a smutek.
Pověz mi, laskavý Sethe... pověz mi význam toho všeho, odhal mi smysl lidského života a jeho stárnutí...
Někde v této prázdnotě leží klíč ke všem našim otázkám. Byli jsme vrženi hluboko... hluboko do tohoto místa... Nechme čas a vše jemu podobné zmizet do nicoty. Bludiště plné pohybu a nikdo, kdo by nás vedl. Lidé, kteří dávno ztratili víru a s každou další hodinou jsou bláznivější. Prosím, řekněte nám někdo, co chceme vědět! Odhalte nám řešení! Dejte nám Věčnost! Zatímco čas letí okolo nás, pomoci nám může jen nejsilnější zbraň tohoto světa... láska... Ale krutost vnikla do našich životů, světla tohoto světa zemřou... teď!
Pronásledováni lidmi, kteří nepochopili, nikdy nemilovali, Seth a Holth byli obětováni a zavražděni. Pohnuta jejich utrpením, Athum se smilovala a dovolila jim vrátit se zpět... ale domov už nebyl stejný... příliš mnoho viděli, příliš mnoho slyšeli, příliš mnoho v lidském světě cítili. Ztratili svou nevinnost, svou víru, již nemohli zůstat hluší k otázkám...
Proč? Řekni mi, proč? Ale Athum nemohla odpovědět a tak se Athum, lůno všeho stvoření a zániku, vrátila do nicoty... pro věčnost, pro život, navždy."
hide
LEMONed
LEMONed [:lemonaid:], vzniklý v roce 1989, se jen těžko konkretizuje. Je to mnohé. Původní myšlenkou bylo založení hudebního vydavatelství, které by usnadnilo cestu vzhůru skupinám, jež se vymykají nebo se zdají příliš nestravitelné pro většinové publikum na to, aby si jich všiml velký label a nehrozilo zničení všeho definujícího pro jakýkoliv právě populární styl.
LEMONed se tímto způsobem ujal skupin jako Zeppet Store, kteří jsou původci nápadu, Sea nebo VINYL.
Z malé nahrávací společnosti se postupem času stala velká centrála pro progaci jak záležitostí hideho, tak jeho fanoušků, radiová stanice pro hudebníky pod LEMONed i pro téměř neznámé nezávislé skupiny, obchod s oblečením i místo, které se stalo Mekkou fanoušků, pro možnost koupit si zde repliky v podstatě všeho, co se hideho nějak týkalo, od oblečení, přes doplňky, až po repliky kytar.
Zilch
V polovině devadesátých let, při svém pobytu v Los Angeles, se hide rozhodl založit skupinu, která by spojovala pojetí západního a asijského rocku, s cílem oslovit především mimoasijské publikum. Tak ve spolupráci hideho, I.N.A., kytaristy Raye McVeigha, baskytaristy Paula Ravena (Killing Joke) a bubeníka Joey Castilla (Queens of the Stone Age) vznikla skupina Zilch, kombinace industriálního a alternativního rocku.
Vydání alba, které bylo rovněž součástí jednoho z mnoha velkých plánů pro rok 1998, se hide nedožil. 3.2.1. vyšlo 23. července 1998.
hide with Spread Beaver
Pro své první samostatné turné hide založil doprovodnou skupinu, která se po rozpadu X JAPAN stala jedním z jeho hlavních projektů. hide with Spread Beaver fungovala ve složení hide jako zpěvák, skladatel a producent, ale velmi často také jako kytarista a baskytarista; I.N.A., který měl na starosti hudební aranžmá a perkuse; Kiyoshi (pův. skupina MEDIA-YOUTH) jako hlavní kytarista; D.I.E. za klávesami (který předtím mimo jiné působil jako hostující klávesista i pro X JAPAN, kde se s hidem seznámil); Chyrolin (pův. skupina Hiroshi) na postu baskytaristy; Joe (pův. Ziggy) jako bubeník a Kaz (pův. Oblivion Dust) jako záložní kytarista. Za člena skupiny byl považován i Pata, který se Spread Beaver spolupracoval na několika nahrávkách.
28. 1. 1998 vyšel první a jediný singl skupiny, Rocket Dive, který se umístil na čtvrtém místě Oriconu. Krátce na to hide odjel do Los Angeles, aby se věnoval práci na svém třetím albu.
Vše nasvědčovalo tomu, že ten rok bude pro skupinu klíčový; hide měl v plánu nahrát jejich první album a vydat se na koncertní turné po Japonsku. Bez svého frontmana se skupina musela nevyhnutelně rozpadnout, přesto se však rozhodli koncertní turné zahájit, jako formu posledního rozloučení.
Slzy, bílé květiny a konec jedné éry
Krátce po svém návratu do Japonska hide natočil příspěvek pro hudební pořad ROCKET PUNCH! televize Fuji TV a ten večer se vydal se svým bratrem slavit; měla to být jen další z mnoha bujarých alkoholových nocí, ale hideho byla poslední.
Oba značně opilí se vrátili do hideho domu v Tokiu 2. května ráno. hide šel do svého pokoje a jeho přítelkyně a bratr předpokládali, že si šel lehnout. Když ho jeho přítelkyně šla později raději zkontrolovat, našla ho v koupelně oběšeného na klice u dveří. hide téměř nedýchal a převoz do nemocnice už nepřežil.
hideho smrt šokovala japonskou veřejnost a s obrovskou bolestí ze ztráty s sebou přinesla i dvě otázky. hideho smrt byla oficiálně prohlášena za sebevraždu, hideho přátelé a spolupracovníci však odmítli věřit této teorii. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou a hideho plány pro budoucnost nenasvědčovaly tomu, že by chtěl svůj život ukončit. Podle všeho se hide jen pokoušel ulevit svým zádům a krku, ale ve svém stavu usnul a oběsil se.
Rodina, přátelé a přes šedesát tisíc fanoušků se přišlo s hidem rozloučit 7. květa 1998 do chrámu Honganji v tokijské čtvrti Tsukiji. hideho popel byl rozprášen do oceánu v hideho milovaném městě Los Angeles.
2. května 1999, při vzpomínkovém obřadu v Seibu Dome, hideho bratr Hiroshi Matsumoto oznámil, že bude postaveno muzeum na počest hideho památky. hide Museum v Yokosuce bylo otevřeno 20. července 2000.
Skupina X načrtla cestu, po níž se dnes vydávají desítky japonských skupin; některé úspěšně, jiné ne. Byl to počátek specifické éry, která skončila, aby byla vystřídána jinou, jež si z ní mnohé vzala a přetvořila pro sebe. Základní kameny však nebývají zapomenuty a jejich vliv zůstává neměnný; vždyť na nich vše stojí.
hide zemřel, ale srdce jeho hudby a odkazu nepřestává bít. Trvá-li ten tep dál, hide nikdy nemůže úplně zahynout.
