Jedno Japoncům nemůže upřít ani nejzarytější národnostní rovnostář; stejně, jako bude indický lékař, ve kterém se kloubí nadání a vůle jej cele realizovat, vždy z nějakého tajemného důvodu lepší, než jeho západní protějšek s totožnou výbavou, jsou Japonci, kteří dostali do vínku velký hudební talent a duši muzikanta někým, kdo nechá své mimochryzantémové - o nic méně geniální - kolegy o třídu za sebou.
Když se spojí v současnosti pravděpodobně nejlepší japonský bubeník, jeden ze tří nejlepších japonských basáků, přidá se k nim nadprůměrný kytarista a rozhodně ne nezajímavý zpěvák, máme skupinu jménem BULL ZEICHEN 88.
Skupina je to dost mladá, ale jediné, co o tom svědčí, je rok pod nadpisem a dnešní datum. Svoji live historii oficiálně píší od 17. října 2008, kdy v LIVE HOUSE FAB měli pódium poprvé jen pro sebe, jinak jsou ovšem v hudebních klubech aktivní už od svého vzniku a vstupenky bývají vyprodané zhruba pět minut poté, co se ukáže na budovu.
Co od nich čekat? Záleží na přístupu. Vzhledem k tomu, že na jejich kontě jsou jen čtyři kotouče, z nichž ani jeden není album, zamilovat se do jejich hudby a modlit se alespoň za jednu novou nahrávku/ukázku/úder paličkou může bolet. Klukům jde nikoliv hlavně, ale jen o hudbu, takže nezávisle na tom, že vypadají hodně dobře, pro designy blogů a IN pocit poslouží jiní, méně posluchačsky nároční adepti. Pro ostatní je tu skupina, která hraje s nadšením a citem, a ačkoliv nemusí tak úplně zaujmout na první poslech, má potenciál rezervovat si pevné místo v hudební knihovničce.